Historie Řecka

Řecké kmeny osídlily území ve dvou vlnách. První vlna se uskutečnila ve 3. a 2. tisíciletí př. n. l. a tvořili jí Achajové. Druhou vlnu, ve 12. – 11. století př. n. l., tvořili Dórové. Po invazi Dórů nastala na území tzv. temná staletí. Na samotném pevninském Řecku ve starověku existovalo několik územních celků (Makedonie na severu, Épeirus na severozápadě, Thesálie na severovýchodě, Attika ve středním Řecku, Messénie na jihozápadním výběžku, Lakónie na jihovýchodě).




Epocha tzv. klasického Řecka nastala v 5.století a znamenala rozkvět kultury, umění, vědy i athénské demokracie. Řecké obce se navíc staly vzorem jak pro Řím, tak pro Evropu. Řecko ale dlouho představovalo jen zeměpisný pojem a to zejména kvůli určité hegemonii Athén a Sparty. Zemi se podařilo sjednotit až v letech 358-338 př. n. l. díky Alexandrovi Velikému. Po rozpadu říše Alexandra Makedonského se Řecko stalo součástí helénistického státu Antigonovců, vládců Makedonie, v jehož rámci si však některé obce a území zachovali autonomii.

V první polovině 2. století př.nl. bylo Řecko ovládnuto Římskou říší. Po rozdělení říše, v roce 395, se Řecko stalo jádrem Byzance. Po nájezdu 4. křížové výpravy (1204) na Konstantinopol se stalo Řecko jádrem Latinského císařství. Byzantská říše ale nakonec neustála vpády Turků a do roku 1466 ovládla Osmanská říše celé Řecko a záhy poté i jeho ostrovy. Území Řecka se tak stalo součástí Rumelie. Nezávislost země byla obnovena až v roku 1822, ale vztahovala se pouze na malou část historického Řecka. Nezávislé se tedy Řecko, s celým svým územím, stalo až v roce 1829 a stalo se republikou. Vzápětí byla ale v roce 1830 vyhlášena monarchie.

Za druhé světové války bylo Řecko napadeno Itálií a později i Německem. Poté bylo území rozděleno mezi Německo, Itálii a Bulharsko, nakonec ale Němci získali celé území. Řecko bylo obnoveno v předválečných hranicích po roce 1945. V roce 1973 byla zrušena monarchie a od té doby je země republikou.