Historie Krétu

Kréta byla prvně osídlena z Afriky nebo Malé Asie přibližně 7 tisíc let př. n. l. Významný rozkvět celého ostrova však nastal až o čtyři tisíce let později s rozvojem mínojské kultury. V té době se zde objevila vyspělá civilizace s vlastním písmem a architekturou, s rozvinutým zemědělstvím a řemeslnými pracemi. Vzhledem ke své strategické pozici se Kréta stala centrem obchodu mezi východem a západem.




Kolem roku dva tisíce př. n. l. v tzv. starší palácové době zde vznikaly rozsáhlé mínojské paláce v Knóssu, Festu, Malii a Kato Zakru. Jelikož zde v té době nedocházelo k válečným střetnutím, byly paláce postaveny bez opevnění a kolem nich vznikala nová města.

Toto období skončilo v roce 1700 př. n. l., kdy byly paláce zničeny velkým zemětřesením. V následujícím období označovaném jako mladší palácová doba byly na troskách starých paláců vystavěny nová a rozsáhlejší vladařská sídla s bohatší výzdobou. Ty se staly centrem náboženství, divadla a her. Nejznámější hrou byl přeskok saltem přes býka, který představoval symbol plodnosti a ochrany ostrova. Hry se účastnili chlapci i dívky a výjevy z ní se staly součástí mnoha uměleckých děl. Díky bohatým obchodním stykům mínojská kultura vzkvétala až do roku 1450 př. n. l., kdy došlo z dosud neznámých důvodů ke zničení paláců a postupnému zániku celé kultury.

Ostrov se pak dostal do moci Mykéňanů, kteří si si za své hlavní sídlo vybrali palác Knóssos. Opravili jej a postupně osídlili také paláce Agia Triáda, Gournia a Tilissos. Se stěhováním mořských národů a příchodem Dórů však došlo ve 12. století př. n. l k pádu krétské mykénské civilizace a ostrov ovládli Dórové. Ti rozdělili Krétu na 35 nezávislých městských států. Jelikož ale často válčili s dalšími národy i mezi sebou, začal rozvoj Kréty stagnovat a z ostrova se postupem času stala pouhá provincie. Významnou památkou vzniklou v té době, je první psaný zákoník v Evropě vytesaný do skály v Gortis.



V roce 67 př. n. l. vtrhli na ostrov Římané a Kréta se stala součástí Římské říše. Během jejich vlády došlo ke značnému rozvoji silniční sítě a zavlažovacích systémů a na ostrově vznikla řada akvaduktů. V roce 395 př. n. l. byla Římská říše rozdělena na východní a západní a celý ostrov připadl k východní Byzantské říši. V té době docházelo ke značnému rozvoji křesťanství a na Krétě bylo postaveno více než 70 kostelů. Ty ale spolu s velkými městy a vesnicemi zničili Arabové během své více jak stoleté vlády po roce 824. Ostrov se stal pirátskou základnou a Heraklión byl přebudován ve velkou tvrz a přejmenován na Rabd El Kandak. K porážce Arabů došlo v roce 961 a ostrov se stal opět součástí Byzantské říše.

Po jejím rozpadu v roce 1212 byla Kréta za symbolickou cenu prodána Benátčanům, pod jejichž vládu spadala následujících téměř pět set let. V Chanii, Rethymnu a Heraklionu byla vybudována rozsáhlá opevnění bránící města jak před útoky z okolních zemí tak od bouřících se obyvatel ostrova.

Benátčané ve východním středomoří se však stali trnem v oku Turků. Ti v roce 1645 vtrhli na ostrov a obsadili celou Krétu vyjma Heraklionu. Ten jejich nájezdům vzdoroval až do roku 1669. V jejich moci se na ostrově začal šířit Islám, což vedlo k četným povstáním křesťanského obyvatelstva. Tento stav přetrval až do roku 1896, kdy během jednoho z náboženských povstání vtrhli na ostrov Řekové. Po vysvobození z turecké nadvlády byla Kréta prohlášena za samostatnou provincii. Součástí Řecka se stala až v roce 1913. Během druhé světové války byla Kréta obsazena Němci, z jejichž moci ji v roce 1944 osvobodila britská armáda.