Historie Santorini

První známky osídlení pocházejí z doby přibližně 3000 let př. n. l. Přibližně o jedno tisíciletí později, osídlili ostrov Mínojci, členové jedné z nejvyspělejších kultur té doby pocházející z ostrova Kréta. Obyvatelé tu v té době vedli velmi poklidný život a měli rozvinutou kulturu. Tohoto života si však neužívali dlouho. Okolo roku 1650 př. n. l. došlo na Santorini k výbuchu sopky, jednomu z největších v celé historii.




Síla výbuchu se odhaduje kolem 2 400 megatun TNT Pro představu, hirošimská bomba explodovala se silou 15 kilotun TNT, svou silou se tedy vyrovnala 160 000 hirošimských bomb. Nejsilnější lidstvem vytvořená bomba, byla i o své síle výbuchu 50 megatun TNT stále 48x slabší než výbuch ostrova Théra. Do okolí bylo vyvrženo 30 kubických kilometrů lávy a do ovzduší unikal 36 metrů vysoký sloup popela. Střed původně kruhového ostrova zmizel pod mořskou hladinou a Santorii získalo dnešní tvar. Vlny tsunami zasáhly nedaleké ostrovy i pobřeží Izraele a jejich ničivá síla stála zcela pravděpodobně také za zánikem celé Mínojské kultury na ostrově Kréta. Díky výbuchu sopky a potopení velké části ostrova, existuje mnoho dohadů o tom, že právě na Santorini ležela bájná Atlantida.

První, kdo se po této katastrově na Santorini uchýlil, byli Féničané a následně Římané. Ty jej původně užívali, jako místo pro vyhnance. Později ale pomáhali ostrovy zvelebit a rozvinout místní infrastrukturu. V 13.století získali moc nad ostrovem Benátčané, kteří dali ostrovu jeho současné jméno a zasloužili se o výstavbu mnoha krásných staveb. V roce 1397 přišli na ostrov Turci, kteří zde vládli až do roku 1821, kdy propukla velká revoluce místních obyvatel podpořených zbytkem Řecka.

V polovině 20. století postihlo ostrovy další velké zemětřesení a zničilo většinu zdejších staveb.