Historie Bulharska

První známí obyvatelé Bulharska byli Trákové. Tuto oblast obývali ve starověku, později se tato oblast stala součástí římských provincií. Bulharská říše vzniká roku 681. Vzniká splynutím turkických kmenů z Asie se slovanským obyvatelstvem, které zde již bylo usídleno dříve. Roku 1018 Byzantská říše dostává Bulharsko pod svou nadvládu. Následujících 500 let bylo Bulharsko pod nadvládou Turků. Národně osvobozenecké hnutí vedlo v 19. století k úpadku moci Turků. Vrcholem všeho bylo povstání v roce 1876.




Berlínský kongres se snažil urovnat územní spory na Balkáně a udělil Bulharsku status knížectví. Nekončící povstání přiměla zvoleného bulharského knížete Ferdinanda, aby se prohlásil carem Bulharska. Roku 1912 se spojilo Bulharsko s Řeckem, Srbskem a Černou Horou. V roce 1913 Bulharsko zradilo své spojence, ale bylo jimi poraženo a donuceno odevzdat část svého území.

Bulharsko bylo spojencem Německa v první i druhé světové válce, což pro něj nebylo moc výhodné. Po konci druhé světové války se Bulharsko stává komunistickým státem a o dva roky později je zrušena monarchie a vyhlášena socialistická republika. V roce 1949 se komunisté ujímají moci. Po sérii stávek a demonstrací se komunistická strana vzdala vedoucí úlohy. Ve výsledku se ale pouze přejmenovala a opět se ujala moci. Strana se nově pojmenovala Bulharskou socialistickou stranou. V roce 1990 získala opět nejvíce hlasů, ale v parlamentních volbách roku 1991 zvítězila opozice. Opozicí byl Svaz demokratických sil.

Prezidentem se stává Željo Želev. Željo Želev se narodil roku 1935. Následně dochází k decentralizaci ekonomiky, uznávají se práva menšin, kterých je až 10% v celkové populaci. Významnou menšinou v Bulharskou jsou i Romové.