Katedrála svatého Martina (Slovensko - Bratislava)

Původně gotická katedrála, která představuje jednu z dominant slovenské metropole, stojí v historickém centru Bratislavy. Je nejvýznamnějším a také největším kostelem v hlavním slovenském městě, zároveň patří ke třem nejvyšším na celém Slovensku. V průběhu staletí prošla katedrála složitým stavebním vývojem. Místo, na němž kostel v současné době stojí, bylo od nepaměti centrem společenského a církevního dění ve městě.




Rvní církevní stánek zde podle archeologických nálezů vznikl ve 12. a 13. století. Dříve zde existovala kaple svatého Martina. Stavba hlavní části katedrály trvala jedno století, další přestavby a přístavby však přicházely i v dalších stoletích, kolem roku 1400 byly k hranolové věži přistavěny dvě kaple. Slavnostního vysvěcení se kostel sv. Martina dočkal v roce 1451.

V 15. století přibylo prostrannější presbyterium, přístavba k severní chrámové stěně a pozdně gotický předsíň přistavěná k jižnímu vchodu. Později vznikl i renesanční portál na jižní straně. Hlavní oltář byl monumentální dřevěný a gotický s předěly a pohyblivými křídly.

K dalším stavebním úpravám došlo v 18. století, kdy byla přistavěna kaple zasvěcená svatému Janu Almužnému v barokním stylu. Měla sloužit jako důstojné místo uložení ostatků arcibiskupa a světce. Přestavěl se také chrámový interiér, byly odstraněny gotické oltáře a vznikl nový oltář svatého Martina, který byl koncipován jako jeviště. Představoval klíčovou část svatomartinské legendy – jak se svatý Martin dělí se žebrákem o plášť. Byly zde také instalovány barokní sochy a sousoší.

Po požáru a některých stavebních zásazích, ke kterým došlo během staletí, došlo v 19. století k restaurátorským pracím na kostele. V roce 1877 dostal kostel svatého Martina nynější ráz.