Historie New York City

Oblast byla v době objevu Evropany v roce 1524 obydlena asi 5 000 indiány z kmene Lenape. Objevitelem byl Giovanni da Verrazzano, italský cestovatel ve službách francouzské koruny, který místo nazval Nouvelle Angoulême. První evropskou osadu pod názvem Nieuw Amsterdam založili Nizozemci na jižním cípu Manhattanu v roce 1614 za účelem obchodu s kožešinami. Vůdce nizozemských kolonií Peter Minuit koupil Manhattan od kmene Lenape v roce 1626 za 60 guldenů (dnes již vyvrácená legenda říká, že Manhattan byl koupen za skleněné korálky v hodnotě 24 dolarů). V roce 1664 dobyli město Angličané a přejmenovali jej na New York na počest Jakuba II., knížete z Yorku a Albany. Na konci druhé Anglo-Nizozemské války získali Nizozemci kontrolu nad indonéským ostrovem Run, který byl v té době mnohem významnější, a Angličané si výměnou mohli ponechat kontrolu nad New Yorkem.




Význam New Yorku jako přístavu pod britskou vládou rostl. Během Americké války za nezávislost se ve městě odehrála série bitev známých pod názvem Newyorská kampaň. V roce 1789 se v New Yorku sešel Kongres a první prezident George Washington byl inaugurován v budově Federal Hall na Wall Street. V roce 1790 předstihl New York Philadelphii jako největší město Spojených států.

19. století pro město znamenalo příliv imigrantů a stálý rozvoj. Vizionářský plán rozvoje z roku 1811 navrhoval rozšířit síť ulic po celém Manhattanu. Na Manhattanu i v Brooklynu žila výrazná svobodná černá menšina. Otroctví v New Yorku existovalo do roku 1827, ale během 30. let se z New Yorku stalo jedno z center abolicionismu.

Hněv nad odvody do občanské války (1861—1865) vedl roku 1863 k sérii nepokojů, jež byla jedním z nejvýraznějších případů občanské neposlušnosti v historii USA. V roce 1897 byla zformována moderní podoba New Yorku spojením Brooklynu (tehdy samostatného města), okresu New York (které tehdy obsahovalo části Bronxu), okresu Richmond a západní části okresu Queens. K propojení města přispělo otevření metra v roce 1904.

Během první poloviny 20. století se město stalo světovým centrem průmyslu a obchodu.



Ve 20. letech byl New York hlavním cílem černého obyvatelstva během takzvané Velké migrace z jižanských států. V roce 1916 se New York stal domovem největší černošské komunity v Severní Americe. Černošský umělecký směr zvaný harlemská renesance kvetl v éře prohibice a obrovského ekonomického růstu, který se projevoval výstavbou pro New York charakteristických mrakodrapů. New York se v roce 1948 stal nejlidnatějším městem světa, když předstihl Londýn, který se na prvním místě držel déle než sto let.

Veteráni druhé světové války a imigranti z Evropy se podíleli na poválečném rozvoji města, který symbolizovaly například řady domů v jižním Queensu. New Yorku získal po válce pozici globální metropole s Wall Streetem jako ekonomickým centrem světa, sídlem OSN jako centrem světové diplomacie a díky rozvoji abstraktního expresionismu se z New Yorku stalo i hlavním městem světové kultury. V 60. letech postihly město ekonomické problémy, rasové napětí a růst kriminality, které dosáhly vrcholu o deset let později.

Vzkříšení finančního sektoru v 80. letech pomohlo zlepšit městský rozpočet. V 90. letech došlo k uklidnění rasového napětí, k dramatickému snížení kriminality a k masovému přílivu imigrantů z Asie a Latinské Ameriky. Ekonomiku města začaly ovlivňovat nové obory, například informační technologie, a v roce 2000 dosáhl New York dle sčítání lidu největšího počtu obyvatel v historii.

Město bylo jedním z cílů útoků z 11. září 2001, když zde při zničení Světového obchodního centra zahynulo téměř 3000 lidí. V roce 2012 by na místě útoků měl být dokončen mrakodrap Freedom Tower. Více o této události naleznete v části Ground Zero.