Historie Rumunska

Historie balkánské země sahá do starověku, kdy ji obývali Dákové. Ti byli v roce 106 poraženi Římany, ačkoli i poté si území zachovalo velkou míru samostatnosti. Ve středověku pak bylo Rumunsko rozděleno na tři knížectví – Valašsko, Moldávie a Sedmihradsko. První dvě byla od 16. století závislá na Osmanské říši, třetí bylo zprvu součástí Uher, v 16. století Osmanské říše a poté opět Uher.




V roce 1829 si Valašsko a Moldávie získaly autonomní postavení, sjednotily se o třicet let později a položily základ Rumunsku. To vzniklo v roce 1878. Po První světové válce se země rozšířila o Sedmihradsko, Bukovinu a Besarábii, vzniklo tzv. Velké Rumunsko a čelilo maďarskému úsilí o navrácení území.

Ve Druhé světové válce se Rumunsko postavilo na stranu Třetí Říše. Po válce byl král nucen odejít ze země a v roce 1947 se Rumunsko stalo součástí SSSR. Diktátor Nicolae Ceauşescu, který vládl zemi tvrdě, byl svržen v roce 1989 a odsouzen k smrti zastřelením společně se svou manželkou.

Ani po roce 1989 se však zemi problémy nevyhnuly. Potíže činilo soužití s dvoumilionovou maďarskou menšinou, ale i ekonomická situace, která nebyla právě nejpříznivější. V roce 2004 vstoupila země do NATO a o tři roky později do Evropské unie.