Historie Krk

Ostrov byl nejprve osídlen ilyrským kmenem Liburnů. Jejich vláda skončila na konci 1. století př. n. l., kdy se ostrova zmocnili stále agresivnější Římané. Z tohoto období se na ostrově dochovaly některé památky – zbytky vil, lázní, opevnění či mozaik. Římané založili také dvě města – Curicum na jihu ostrova, dnešní Krk a na severu město Fulminum, které dnes nese název Omišaj. Právě název prvního z nich, Curicum, dalo ostrovu dnešní název Krk. Po Římanech ovládli ostrov Byzantinci. Již od 6. století se na Krk stěhovali slovanští Chorvaté, kteří se stali etnickou většinou.




Od počátku nového tisíciletí, v souvislosti s úpadkem Byzantské říše, začali o ostrov usilovat Benátčané. Ovládnout území se jim však podařilo jen na krátká období. Ve 13. až 15. století byl ostrov ovládnut krckými knížaty, kteří vešli do historie jako rod Frankopanů. Tento mocný chorvatský rod měl velké pozemky i na pevnině a po řadu staletí hrál důležitou úlohu v dějinách celé oblasti.

Benátčané se však nevzdávali a v roce 1480 přinutili posledního vládce ostrova z rodu Frankopanů, aby se jim přenechal vládu nad ostrovem a na následující tři staletí je ostrov pevně spojen s historií Benátské republiky. Její zánik v roce 1797 znamenal i na Krku počátek období neklidu a častých změn jeho držitelů. Ostrov se dostal nakrátko pod nadvládu Francie, ale po napoleonských válkách se stal součástí Rakouského císařství. Po skončení 1. světové války připadl Itálii a v průběhu 2. světové války se ho krátce zmocnila i německá armáda. Po válce se stal součástí Jugoslávie a v roce 1991 připadl nově vzniklému Chorvatsku.