Architektura Milána

Milán se může pochlubit nádhernými budovami, které určitě stojí za zhlédnutí, a které se prolínají snad všemi architektonickými styly. Ve městě nenajdeme mnoho pozůstatků z římské doby. Na uspořádání města a přepracování celého centra měl vliv milánský biskup svatý Ambrož ve 4. století. Katedrály a křtitelnice z této doby se většinou nezachovaly, ale například velké baziliky u městských bran stojí dodnes – San´t Ambrogio, San Nazaro di Brolo, San Simpliciano, San´t Eustorgio.




Nejznámější a nejvýznamnější katedrála – Milánská katedrála – byla postavena v gotice a je čtvrtou největší katedrálou na světě. Byla postavena v letech 1386 až 1577 a najdeme v ní učiněné skvosty. Jedním z nich je zdálky viditelná zlatá socha Madonny na vrcholu věže, přezdívaná jako Milánská Madunina (malá Madona). Stala se jedním ze symbolů města. V období renesance, když v čele města stál Sforza, bala stará tvrz Visconti rozšířena na Castello Sforzesco, které se stalo sídlem soudu. Nechyběl zde lovecký park a další atrakce. Kromě něj patří k renesančním milánským perlám je Medici banka, kaple Portinari spojená s kostelem San Eustorgio. Stavěla se také první pobočka milánské banky. V této době usilovali architekti o vytvoření ideálního města ve tvaru hvězdy.

Koncem 15. století pobýval ve městě i Leonardo da Vinci, který byl pověřen navržením věže na chrámě San Eustorgio, ačkoli se nakonec jeho plány neuskutečnily, dochovbala se řada architektonických výkresů z té doby. Mnoho krásných kostelů bylo postaveno v období protireformace, za španělské nadvlády. Za Marie Terezie byla postavena chlouba města Teatro alla Scala, která byla slavnostně otevřena 3. srpna 1778 a patří k nejslavnějším operním domům. V této době byly postaveny i jezuitské školy a botanické zahrady či Akademie výtvarného umění.



Další osobou, která ráz města výrazně ovlivnila, byl Napoleon Bonaparte. Za jeho působení bylo postaveno několik neoklasicistních budov a paláců, včetně Villa Reale, kde byl Bonaparte ubytován. V současné době zde najdeme Galerii současného umění. Budova je považována za jednu z nejkrásnějších novoklasicistní architektury. Do Napoleonovy doby spadá i Oblouk míru.

V 19. Století čerpal Milán z architektury jiných evropských metropolí, z této doby pochází například Galerie Viktora Emanuela II. nebo monumentální hřbitov. Pozůstatkem 20. století jsou budovy vystavěné ve fašistickém stylu, secesi a art deco. Po válce byly zakládány nové čtvrti a továrny. Patří sem například Gio Ponti, Velasca věž a další.