Historie Hvar

Historie ostrova Hvar je dlouhá a velmi bohatá. První doložení obyvatelé zde sídlili již před 8000 lety. Pozůstatky jejich činnosti je dnes možné nalézt v řadě jeskyní rozesetých po ostrově, z nejvýznamnějších jmenujme jeskyni Grapčeva, která se nalézá asi 10 kilometrů jihovýchodně od městečka Jelsa. V průběhu 1. tisíciletí př. n. l. se na ostrově usídlili Ilyrové. V 5. století př. n. l. je vystřídali Řekové, kteří expandovali z ostrova Paros. Za svého krátkého působení stihli založit dvě významné kolonie – Pharos a Dimos – dnešní města Stari Grad a Hvar. Řecká nadvláda byla ukončena Římany, kteří ve 2. století př. n. l. obsadili ostrov. Římská nadvláda pak trvala dlouhá staletí.




Po té ostrov postupně obsadili Byzantinci, uhersko-chorvatští panovníci, bosenský vládce Tvrtko nebo hercegovský vévoda Hrvoje. Nestálé období skončilo na sklonku 13. století, kdy ostrov ovládli Benátčané a s krátkou přestávkou jej měli ve svém držení až do konce 18. století. Právě z jejich působení se na ostrově zachovala řada cenných památek. Po napoleonských válkách se ostrova na sto let zmocnilo Rakouské císařství. Po skončení 1. světové války nakrátko obsadili ostrov Italové, ale po Rapallské smlouvě z roku 1920 připadl ostrov Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později nazvanému Jugoslávie. Dnes obývá ostrov 11 000 stálých obyvatel. Jejich zdrojem obživy je kromě stále se vzmáhajícího cestovního ruchu také zpracování vinné révy, rybolov, včelařství a těžba vyhlášeného hvarského mramoru, který byl použit i na stavbu řady významných staveb – například Diokleciánova paláce ve Splitu nebo Bílého domu ve Washingtonu.