Historie Sofie

Podle archeologických nálezů sahá historie Sofie až do osmého tisíciletí před naším letopočtem. Až v 7. století př. n. l. zde vzniklo sídlo bojovných thráckých Serdů, podle nichž se místo nazývalo Serdica. V roce 339 př. n. l. město dobyl Filip II. Makedonský a v roce 29. př. n. l. zde Římané založili svoje město, které se stalo hlavním sídlem vnitřní Dacie. Později jej vyplenili Hunové a Gótové. Obnoveno a opevněno bylo město za císaře Justiniána I., z této doby pochází i kostel svaté Sofie. Své současné jméno dostalo město ve 14. století, za druhé bulharské říše.




V roce 1386 dobyli Sofii osmanští Turci a pod jejich nadvládou pak celkem chátrala po pět století. Za jejich působení zde sice vzniklo mnoho mešit a minaretů, ale nadvláda Turků byla pro lid krutou a diktátorskou. Obyvatelé města strádali. Když Sofii v roce 1878 dobyl ruský generál Gurko, žilo zde asi 18 tisíc obyvatel v chatrných domech bez vody.

Hlavním městem nového Bulharska byla Sofie zvolena na ústavodárném shromáždění ve Velkém Tarnovu. Poté nastal ve městě pohyb, obyvatel rychle přibývalo a na počátku 20. století byla postavena katedrála sv. Alexandra Něvského.

V roce 1925 zorganizovali bulharští komunisté bombový atentát na kostel Světa Nedelja, při němž zahynulo 120 lidí a 500 bylo zraněno. Ve 2. světové válce stálo Bulharsko na německé straně a nevyhnulo se leteckým náletům. V roce 1944 Stalin Sofii a celé Bulharsko obsadil a 15. 9. 1946 zde Jiří Dimitrov vyhlásil lidovou republiku. V tomto období zde vznikla řada veřejných budov, sídlišť a továren.

Komunistický režim v Bulharsku padl v roce 1989 a vzniklo demokratické Bulharsko. Celá země včetně Sofie se vzpamatovávala z dlouhodobého úpadku, ale v současné době je hospodářsky na vzestupu a vzkvétá poměrně razantně i zdejší turistický ruch.