Historie Francie

Na území dnešní Francie prapůvodně osídlili neandrtálci a později Kromaňonci. První Keltové přišli na území někdy kolem roku 1000 př. n. l., začala se tu objevovat první města. Keltové (nebo někdy také Galové) dali této zemi název – Galie. Kolem roku 600 př. n. l. přistáli u břehů jižní Francie řečtí osadníci a založili město, dnes známé jako Marseille. Několik staletí bylo území pod nadvládou Římského impéria a z této doby zde zbyla také řada památek, nejvíce v Provence. Ve 3 století n. l. začaly na území pronikat germánské kmeny (Burgundové, Vizigóti, Frankové). Vliv Franků v této oblasti byl natolik silný, že se název jejich kmene přenesl i do jména země, jež se od této doby nazývá Francie. Franská říše dosáhla svého vrcholu za vlády císaře Karla Velikého, rozpadla se však záhy po jeho smrti a to znamenalo vznik nynější Francie.




Později, v severní Francii, došlo k zabrání části území Normany a vznikl samostatný stát, Normandie. Francouzský král musel přijmout normanského vévodu za svého vazala. Když se normanský vévoda Vilém stal anglickým králem, zkomplikovala se mezinárodně politická pozice Francie, ta totiž musela čelit anglickým pokusům o ovládnutí některých francouzských území a později i samotné francouzské koruny. Vše vyvrcholilo stoletou válkou (1137-1453). Nakonec byli Angličané poraženi, zejména díky zásluhám Johanky z Arku. V této době také došlo ve Francii k morové epidemii a zemřelo velké množství jejích obyvatel. V 16. století Francie bojovala se Svatou říší o Itálii a prohrála. V této době Francie vstoupila do renesančního období a také se zde konala reformace a následná protireformace. Ve Francii se šířil zejména kalvinismus, jehož příznivci byli nazýváni hugenoti. Brzy začalo docházet k bojům, asi nejslavnější je tzv. Bartolomějská noc (vyvraždění hugenotů v Paříži a dalších francouzských městech).

17. století je spojeno hlavně se jménem „krále slunce“ Ludvíka XIV, který byl sice marnotratný a velice rozhazovačný, zato ale povznesl zemi na přední místo v Evropě. Jeho počínání samozřejmě vedlo k prohlubování státního dluhu a dále k velké nespokojenosti nižších vrstev (zvýšení daní), což následně vedlo k velké francouzské revoluci. Byla nastolena vláda tzv. první republiky (1792), která ale nevydržela moc dlouho, poté se chopil moci Napoleon Bonaparte (1799). Dalším králem na trůně byl Karel X, který byl brzy svržen a byla nastolena vláda Ludvíka Filipa. Následně došlo k další revoluci (únorové, 1848), která vynesla na trůn Napoleona III., ten ze sebe udělal císaře. V roce 1871 se Francie zbavila monarchie, a byla vytvořena třetí republika. Došlo k podepsání Srdečné dohody mezi Anglií a Francií. Poté přišla první světová válka, která vyústila Versailleskou smlouvou. Následovala druhá světová válka, země byla roku 1940 poražena a byl vytvořen Vichistický systém maršála Pétaina. Spojenci se ve Francii vylodili v roce 1944).

Po druhé světové válce se Francie velmi angažovala v procesu evropské integrace.