Historie Neapole

Historie Neapole je dlouhá a bohatá. Založili ji řečtí kolonisté již v 8. století před naším letopočtem. Aby se odlišil název od nedalekého staršího města Palepolis, získala obec název Neapolis neboli nové město. Po řecké nadvládě dobyli v roce 326 př. n. l. Neapol Římané. Město mělo strategický význam a svůj čas zde trávili příležitostně i římští císaři. V šestém století získali město Byzantinci a trvalo několik staletí, než se Neapol zbavila nadvlády a stala se vévodstvím.




Nestabilní situace na Apeninském poloostrově vedla k častým změnám panovníků. V roce 1137 s vévodství zmocnili nejprve Normané, po necelém století ho získal německý císař a v roce 1266 připadlo vedlejší větvi francouzského panovnického rodu – Anjouovcům. Teprve tehdy došlo k přenesení hlavního města z Palerma do Neapole. Ve francouzských rukou zůstalo vévodství až do počátku 16. století, kdy jej dobylo španělské vojsko. Pod nadvládou Španělů zůstalo až do počátku 18. století, kdy při dlouhotrvajících válkách o dědictví španělské po vymření vládnoucího rodu připadlo na necelá tři desetiletí rakouskému císaři a mělo tedy stejného krále jako české země. V roce 1734 se Neapol opět osamostatnila, ale krátce poté se dostala pod francouzskou nadvládu. Neapol se rychle rozvíjela a stala se jedním z důležitých evropských velkoměst. Na sklonku 18. století ovládl vévodství Napoleon a jeho správu svěřil svému mladšímu bratrovi Josefovi.

Po skončení napoleonských válek získali Neapol dříve sesazení francouzští Bourbonové a v jejichž držení zůstala po celé půlstoletí. Od první poloviny 19. století sílily snahy po sjednocení Itálie. V roce 1860 vpochodoval do města Guiseppe Garibaldi a připojil jej k Italskému království. Sjednocení Itálie bylo definitivně dokončeno o deset let později. V roce 1995 byla Neapol pro svoji dlouhou a bohatou historii, stejně jako hojnost památek, zapsána na prestižní seznam památek UNESCO.