Historie Petrohradu

Součástí obchodní cesty mezi Skandinávií a Černým mořem byla řeka Něva. Na ní byl v 18. století založen Sankt Petěrburg, a to v období poněkud divokých ruských dějin. Car Petr I. Veliký byl donucen uprchnout z Moskvy a právě v deltě Něvy nechal vystavět nové hlavní město obrovské ruské říše. Protože území bylo poměrně močálovité, musel je nechat Petr I. vysušit a založil zde novou pevnost. Poté se Sankt Petěrburg stal „oknem do Evropy“.




Hlavním městem Ruska se Petrohrad stal oficiálně v roce 1713 a měl rozhodující podíl na vývoji ekonomických a kulturních kontaktů Ruska se západní Evropou. Hlavním městem však Petrohrad nebyl dlouho. V roce 1918 se sídlo vlády přestěhovalo zpět do Moskvy.

Město několikrát ve svých poměrně krátkých dějinách změnilo svůj název. Počátkem 1. světové války, v roce 1914 byl St. Peterburgh přejmenován na Petrograd, po Leninově smrti v roce 1924 to byl Leningrad a v roce 1991 se vrátilo ke svému původnímu jménu Sankt Peterburg. Petrohrad se pyšní především nádhernými paláci, které nechal postavit právě car Petr I. Veliký a po něm ještě Kateřina II. Veliká.

Jednou z dominant města je zlatá špice komplexu budov Admirality, jejíž současná budova pochází z počátku 19. století. Sankt Peterburg je protkán sítí kanálů, díky čemuž bývá také nazýván Benátkami severu. Nejznámější zdejší ulicí je Něvský prospekt, třída dlouhá 4,5 km, která začíná u budov Admirality a končí u kláštera Alexandra Něvského.

V dnešní době je Petrohrad nejen nádherným historickým místem, ale především městem, které se těší velikému rozmachu turistického ruchu.