Historie Amsterdamu

Město pravděpodobně vzniklo z původně rybářské vesničky u řeky Amstel. Tato oblast byla dříve plná rašelinišť a bažin, ale pokles hladiny umožnil toto místo osídlit. V roce 1204 zde místní šlechtic nechal postavit hrad. V roce 1264 byla řeka Amstel přemostěna a v roce 1275 byla vesnici udělena zakládající městská listina, ta z vesnice udělala přístav a tak začal Amsterdam prosperovat. V 16. století mělo město už 12 tisíc obyvatel. Ke stavbě tehdejších domů se používalo dřevo a došky, hodně často tak docházelo k požárům (v roce 1452 došlo k tak ničivému požáru, že stavby z dřeva byly zcela zakázány a od té doby se stavělo jen z břidlice, cihel a kamene).




Na konci 16. století vypuklo nizozemské povstání. Španělé se snažili ovládnout celé území Nizozemska a to se jim také téměř podařilo, ale několik měst stále odolávalo, mezi nimi i Amsterdam. V roce 1579 už byla většina severních provincií unavena věčnými boji a tak podepsali utrechtskou smlouvu, která se stala základem sjednocení Nizozemska jako státu. V té době se Amsterdam přiklonil ke kalvinizmu (začali vznikat tajné katolické kostely). V roce 1579 podepsali zástupci jižních provincií arraskou smlouvu a vyhlásili tak loajalitu Filipovi II., smlouva byla tak jakousi protiváhou smlouvy utrechtské. Nizozemí bylo rozděleno na dvě části: Španělské Nizozemí a Spojené provincie Nizozemska (to později vedlo ke vzniku Belgie, Lucemburska a Nizozemska). Věci se tak víceméně uklidnili a nastal zlatý věk Amsterdamu.

Město mělo obrovskou obchodní flotilu a poté co Antverpy odešli ze světového obchodu se Amsterdam stal největším překladištěm zboží ze severní a jižní Evropy a ze západní a východní Indie. Prosperitu přinášelo také místní bankovnictví a investice. Město bylo královsky bohaté a vyrůstaly tak nové monumentální domy. V průběhu 17. století se počet obyvatel zvýšil celkem čtyřikrát, a tak bylo město stále rozšiřováno.



18. století znamenalo opět řadu sporů a hospodářský úpadek. V roce 1795 vtrhli do země Francouzi, rozpustili Spojené provincie a vyhlásili Batavskou republiku. Nizozemí se tak stalo součástí Napoleonské říše. V roce 1813 se vrátil z exilu Vilém I., který byl zvolen za krále Spojeného království nizozemského. V roce 1830 bylo vyhlášeno samostatné království Belgie spojené personální unií s Lucemburskem. Od roku 1815 tak měl Amsterdam mnohem méně pravomocí než dříve, bylo totiž integrováno do země a mělo tak stejná práva jako ostatní města. Centrem veškerého rozhodování a sídlem vlády se stal Haag.

V první světové válce byla celá země neutrální, byla neutrální sice i za druhé světové války, ale i přesto do Nizozemska vnikli Němci a zemi obsadili. Z Amsterodamu bylo transportováno do koncentračních táborů na sto tisíc Židů. Bombardování se městu naštěstí vyhnulo. Situace po válce byla tak hrozná, že mnoho obyvatel umíralo hladem nebo podchlazením. Poté ovšem rychle začala obnova a město je tak dnes opravdovým skvostem Evropy.