Historie Budapešti

Na počátku letopočtu se Římané zmocnili úrodné Panonie a ovládli celou podunajskou nížinu. Přirozenou hranicí se stal Dunaj, u kterého v 1. století vybudovali na místě dnešní Budapešti pevnost Aquinicum. Po Římanech ovládli oblast barbarské kmeny Hunů, od 6. století Avarů a na konci 9. století vtrhly do oblasti Panonie kočovné maďarské kmeny a usadily se zde. V 10. století se jim podařilo vyvrátit mocnou sousední Moravskou říši a postupně vybudovat Uherské království. Hlavním městem se stala Budapešť, která však byla tehdy rozdělena na dvě nezávislá města – Budu a Pešť.




Vládnoucím rodem se stali Arpádovci. V roce 1000 se podařilo uherskému králi Štěpánovi získat královskou korunu. Po vymření rodu Arpádovců v roce 1301 se zmocnil trůnu český král Václav III. Po jeho zavraždění v Olomouci roku 1306 začalo období bojů a nestability. Po vládě Roberta z Anjou, který pocházel z vedlejší větve francouzských králů, se na trůn dostali na sklonku 14. století Lucemburkové. Syn Karla IV., Zikmund Lucemburský, vládl celé půlstoletí. Již tehdy se musel potýkat se stále častějšími nájezdy. Zastavit Turky se nepodařilo na sklonku 15. století ani jinak obratnému Matyáši Korvínovi. Turecké nebezpečí již neohrožovalo jen východní části Uher, ale stále více se přibližovalo k hlavnímu městu. V roce 1526 se odehrála památná bitva u Moháče, kde Turci porazili křesťanská vojska a pronikli hluboko do střední Evropy. Zmocnili se na celých 150 let Budapešti a v roce 1529 oblehli i Vídeň. Období pod tureckou nadvládou bylo ve znamení úpadku, který skončil teprve v roce 1686, kdy se Habsburkům s vydatnou polskou pomocí podařilo Budapešť osvobodit.

Tehdy započala rychlá výstavba barokní Budapešti a prosperující město se rychle rozrůstalo. Zlatým obdobím se stalo 19. století, kdy se maďarský národ emancipoval a Budapešť rychle získávala na významu. V revolučním roce 1848 padl feudalismus a Uhry získaly značnou autonomii. Nedostatek sil k potlačení revolty donutil rakouského císaře požádat o pomoc ruského cara. Výsledkem bylo nejen kruté potlačení povstání, ale také likvidace památek historického centra města. Maďaři se však nevzdali a v roce 1867 dosáhli Rakousko- uherského vyrovnání. Právě poslední desetiletí monarchie jsou obdobím, ke kterým se Maďaři dodnes často vracejí. Došlo ke spojení Budy s Peští a na přelomu století se město se 750 000 obyvateli stalo šestou nejlidnatější metropolí Evropy. Konec této zlaté éry znamenala porážka v 1. světové válce a rozpad Rakousko-Uherské monarchie.



Rozpad tisíc let trvajícího uherského státu berou dodnes Maďaři jako národní křivdu. Maďarsko ztratilo převážnou část svého území a poklesl výrazně i význam hlavního města. V letech 1919-44 ovládl zemi admirál Miklós Horthy. Krátce po rozpadu monarchie došlo ke dvěma neúspěšným pokusům dosadit do čela nového státu Karla I. Habsburského. Meziválečné období se neslo ve znamení revanšistických snah o obnovení Uher v jejich původní podobě či alespoň rozšíření nového státu. Proto se Maďaři přidali v průběhu 2. světové války na stranu Hitlera. Při dobývání města na sklonku války došlo k velkým a nenahraditelným škodám. Byla poničena či zcela zbořena většina památek. Při odchodu z města vyhodili Němci do vzduchu hrad v Budě a všechny mosty přes Dunaj.

Krátce po válce se Maďarsko dostalo pod Stalinův vliv a zemi ovládli komunisté. Když se v roce 1956 vysokoškolští studenti postavili za reformního ministerského předsedu Imre Nagye, vypukla ve městě revoluce, kterou SSSR krutě potrestalo. Při jejím potlačení bylo 25 000 lidí zabito, 20 000 uvězněno a 2000 předních osobností popraveno. Po pádu komunismu v roce 1989 se hodně investovalo do oprav kulturních památek a Budapešť nyní patří mezi nejnavštěvovanější města střední Evropy.