Jazyk v Rusku

Úředním jazykem je v Ruské federaci ruština, která se rozšířila po celé rozloze východní Evropy a severní Asie. Rusky mluvící celky žijí i v mnoha zemích, které nepatří k Rusku a po rozpadu Sovětského svazu získaly nezávislost. Za fungování Sovětského svazu se ruština povinně vyučovala ve školách všech zemí, které k bloku patřily. Dnes už je spíše volitelným jazykem, přesto patří mezi nejčastěji vyučované slovanské jazyky. Oficiálním jazykem je ruština dodnes v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a některých dalších zemích. Stala se i jedním z šesti úředních jazyků OSN.




Ruština se podle písemných dokladů objevovala už v 10. století, kdy se na ruském území spolu s křesťanstvím šířila i církevní slovanština. Ta se stávala úředním a spisovným jazykem. S ní paralelně existovala i ruština coby lidový jazyk. Najdeme jej například v kronikách, úředních dokumentech.

Od 17. století slábl vliv církevní slovanštiny a naopak vzrůstal jak vliv Moskvy, tak ruštiny, kterou se ve městě a jeho okolí mluvilo. Na začátku 18. století byla spisovná ruština reformována a došlo i k úpravám písma, cyrilice. K největšímu rozmachu ruské literatury došlo v 19. století.