Historie Ruska

Rusko je od samého prvopočátku křižovatkou euroasijského kontinentu, od doby svého vzniku představuje most mezi Evropou a Asií, což zajišťuje jeho poloha. Největší stát světa se rozkládá na dvou kontinentech. První obyvatelé evropské části státu se usídlili v deltě řeky Don zhruba 20 tisíc let př. n. l. Do doby, než se v oblasti usídlili Slované, se zde vystřídalo mnoho různých kmenů.




Za počátek dějin Ruska se považuje založení Novgorodu v roce 862. O dvacet let později dobyl novgorodský kníže Oleg z rodu Rurikovců Kyjev a založil Kyjevskou Rus. Vznikl tak první státní útvar na ruském území. Kyjevská Rus se stala na nějaký čas východoevropskou velmocí. V roce 988 přijal kníže Vladimír I. křest v Byzantské říši a Kyjevská Rus se tak stala východokřesťanskou zemí. V 11. a 12. století byla založena Moskva, ale Rus byla oslabena vnitřními boji a později utrpěla velkou invazí Mongolů. Expanzi Švédů a Řádu německých rytířů pak zastavil kníže Alexandr Něvský. Ve 13. století se začalo vzmáhat Moskevské knížectví a Moskva se v roce 1325 stala sídlem hlavy pravoslavné církve.

Jedním z největších ruských panovníků se stal Petr I. Veliký, který nastoupil na trůn v 17. století. V té době vládla v Rusku dynastie Romanovců a Petr Veliký zavedl velké množství reforem a modernizací státu. Na počátku 18. století Petr zvítězil v severní válce proti Švédsku a na jednom ze získaných území nechal postavit Petrohrad, kam také přesunul své sídlo. V roce 1721 přijal petr titul imperátora a jméno státu se změnilo na Ruské impérium. Významnou panovnicí byla také Kateřina II. Veliká, jejíž vláda přinesla množství osvícenských reforem, rozvíjely se vědy, stavěly obrovské paláce kolem Petrohradu. Kateřina však byla také výbojnou panovnicí, která získala území na Ukrajině a Krymu. Připojeno bylo také Finsko. Země překonala i vpád Napoleonových vojsk v roce 1812.

Za vlády Kateřiny II. bylo zrušeno nevolnictví, stavěly se železnice, rozvíjel průmysl. Přesto nedokázalo Rusko držet krok s ostatními evropskými mocnostmi. Na počátku 20. století oslabila zemi Rusko-Japonská válka, kterou Rusko prohrálo. To vedlo k nepokojům zejména mezi dělníky, kteří se stavěli proti carskému systému v zemi. Přidali se však i intelektuálové a vše vyvrcholilo Velkou říjnovou socialistickou revolucí vedenou v roce 1917 Vladimírem Iljičem Leninem. Rusko se stalo socialistickým státem a prožilo občanskou válku.



7. listopadu 1917 byla v Petrohradu ustavena sovětská vláda, v jejímž čele stál Lenin, v lednu následujícího roku vznikla Ruská sovětská federativní socialistická republika, jejímž hlavním městem se stala Moskva. Následovala občanská válka, která trvala až do roku 1922 a mnoho inteligence odešlo do exilu. Byla spojena Ukrajina, Běloruský a Zakavkazský svaz a vznikl tak Sovětský svaz. Po Leninovi se k moci dostal Stalin, který uskutečnil násilnou kolektivizaci zemědělství, budoval těžký průmysl a infrastrukturu, zvyšovala se gramotnost, zdravotní péče, ale na druhou stranu byli odpůrci režimu násilně odstraňováni a odváženi do tzv. gulagů na Sibiř a Dálný Východ, kde zemřely miliony lidí.

Sovětský svaz zasáhla i druhá světová válka a to v červnu 1941, kdy Hitler porušil pakt o neútočení. Nacisté ovládli většinu země, ale po bitvě u Stalingradu a Kurska se začaly karty obracet a Sovětský svaz většinu země od okupantů osvobodil. V únoru 1945 se na Krymu uskutečnila Jaltská konference, kde Stalin upevnil pozici svazu ve východní a střední Evropě. Porážkou nacistů pak získal obrovská území včetně Československa.

Po 2. Světové válce se stalo SSSR jedním z účastníků studené války. Stalin zemřel v roce 1953, byl zahájen proces destalinizace, sovětský kosmický program a hospodářský úpadek. Poté nastoupil do funkce generálního tajemníka ÚV KS Michail Gorbačov a 12. června 1991 byl prvním prezidentem Ruska zvolen Boris Jelcin. I v devadesátých letech se Rusko potýkalo s problémy, rostla hospodářská kriminalita a zločinnost. Později se začalo vzmáhat a v současné době vzrůstá i turismus v zemi.