Historie Německa

Dějiny Německa sahají do 8. století, kdy na zdejším území došlo k pokřesťanštění kmenů. O dvě století později vznikla Svatá říše římská, která existovala až do roku 1806. Jedním z nejznámějších panovníků byl Karel Martel a později i císař Karel Veliký, který absolvoval řadu válečných tažení proti nepřátelským Frankům, Sasům a Bavorům. Za jeho vlády došlo k největšímu rozmachu říše. Ve 13. století začal stoupat význam habsburského rodu, který se stal nejmocnější dynastií v říši. Vládl zde však také Karel IV., který se stal římským císařem. Hlavním těžištěm své vlády však učinil české království.




Německu se nevyhnula morová epidemie, která zachvátila Evropu ve 14. století. Po vládě jeho syna Zikmunda se k moci dostali Habsburkové. Na trůně německého císařství zůstali až do roku 1806. V 16. století zasáhla Německo reformace, jejímž iniciátorem byl Martin Luther, který přibil na dveře kostela ve Wittenbergu 95 tezí, kde se vyslovil proti nešvarům v církvi. Později přeložil Luther bibli do němčiny. Jedněmi z nejznámějších panovníků habsburské říše se stali Marie Terezie a její syn Josef II., kteří výrazně zasáhli i v českých zemích.

V roce 1914 se Německo stalo iniciátorem první světové války. Podnětem k ní se stala vražda následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda. Jedněmi z nejvýznamnějších bitev se stala bitva u Verdunu, kde zemřelo obrovské množství vojáků, následovala bitva na Marně. Rozhodujícím bodem obratu v celé válce byl nástup spojených států. Pro Německo válka skončila porážkou 11. listopadu 1918.

Po válce vznikla německá republika a ve francouzské Versailles byla podepsána Versaillská smlouva, všechny německé kolonie byly předány spojencům. Nový demokratický režim v Německu byl kvůli těmto změnám vážně ohrožen a stát se navíc potýkal s vysokou mírou inflace. Celé situace využil válečný veterán Erich Ludendorff a Adolf Hitler, kteří se v Mnichově pokusili o převrat. V polovině 20. let nastalo období relativní prosperity, krach na newyorské burze však znamenal počátek velké hospodářské krize, která zasáhla i Německo. Celá neutěšená poválečná situace připravila půdu pro vznik extremistických hnutí – komunistů a nacionálních socialistů (NSDAP). Podporu druhým jmenovaným projevovala hlavně střední třída a mladí lidé. Hitler se posléze stal říšským kancléřem.

Vzniklo SA, SS, pod níž spadalo gestapo, a byly zřizovány koncentrační tábory, kam byli umisťováni všichni, kteří byli Hitlerovi z nějakého důvodu nepohodlní. Diskriminace a perzekuce vůči židům začaly v roce 1933, poté byly uvedeny v platnost tzv. norimberské zákony.



Hitler se spojil s Mussolinim v Itálii, japonským císařem a k říši připojil v roce 1938 Rakousko. V září 1938 se Hitler, Mussolini, Chamberlain a Daladier dohodli na konferenci v Mnichově na odstoupení československého pohraničí Německu, vznikla Mnichovská dohoda. 1. října 1939 začala přepadením Polska druhá světová válka. Německo zpočátku vyhrávalo, v bitvě o Británii však Německo utrpělo první porážku. Další následovaly útokem na Sovětský svaz, kde však německá armáda zamrzla u Stalingradu.

V průběhu války byli židé a jiní nepohodlní odváženi masově do koncentračních táborů v Osvětimi, Buchenwaldu, Mauthausenu a dalších, celkem bylo vyvražděno kolem šesti milionů lidí. Osud Německa ve válce zpečetilo vylodění spojenců v Normandii a porážka v Ardenách. V dubnu 1945 došlo k závěrečnému útoku na Berlín a 30. 4. spáchal Adolf Hitler v bunkru pod říšským kancléřstvím sebevraždu. V Evropě válka skončila 8. 5. 1945, v Tichomoří až v srpnu. Po válce lidé strádali hladem, poté co se Německo stalo součástí tzv. Marshallova plánu, dostávalo se pomalu z recese.

V roce 1949 bylo Německo rozděleno na východní a západní část. Vznikla Spolková republika Německo a Německá demokratická republika. V roce 1961 byla postavena Berlínská zeď. Po svržení komunistického režimu byla stržena a 3. října 1990 se oba německé státy sjednotily. V současnosti je Německo společně s Francií a dalšími státy vůdcem Evropské unie.