SLEVY NA CESTOVÁNÍ
Využívejte slevové kupóny na cestování. Zdarma!
Využívejte slevové kupóny na cestování. Zdarma!
Ve středověku se kolem řeky Sprévy rozrůstala dvě města: Berlín a Cölln, o kterých je první zmínka v dokumentech ze 13. Století (Cölln 1237, Berlín 1244). Tedy rok 1237 byl pokládán za rok založení Berlína, avšak archeologové v roce 2008 objevili dubový trám, který pravděpodobně pocházel z roku 1183. Obě města se rozléhala na území dnešní čtvrti Mitte a počátkem 14. století se spojila. Dodnes je v Berlíně čtvrť Neukölln. V tomto století se také začal používat medvěd jako symbol radních listin.
Berlín-Cölln se ve 14. století po účasti na zasedání v tehdejším hlavním obchodním městě, tedy v Lübecku, stává součástí hansovního celku a má možnost navázat výhodné obchodní vztahy s ostatními městy, avšak nestává se významným obchodním centrem a v roce 1518 na vlastní žádost z tohoto uskupení vystupuje.
Berlín-Cölln má na počátku 15. století kolem 8500 obyvatel, přes tisíc domů, tři radnice, tři nemocnice, kostel, klášter a markraběcí dvůr. 1411 je jmenován vrchním správcem a hejtmanem norimberský purkrabí Fridrich VI., který se později stává markrabětem a knížetem braniborským, a Berlin-Cölln se tak dostává pod nadvládu Hohenzollernů, jež potrvá 500 let. Zástupci obou spojených měst se sice snaží prosadit své nároky na vedení, ale v roce 1442 jsou definitivně zamítnuty braniborským kurfiřtem Fridrichem II.
V roce 1539 dochází v Braniborsku k reformaci. Kurfiřt Joachim II. v kostele sv. Mikuláše ve Spandau (St. Nikolai-Kirche) přijímá luteránství a o rok později i Berlín-Cölln přechází k novému vyznání. 1571 byla v Cöllnu otevřená restaurace U Ořešáku. Toto pohostinství se považuje za nejstarší restauraci předávanou z generace na generaci. Dochovala se až do roku 1943, kdy byla původní budova zničena. V letech 1986/87 byla v dnešní Mikulášské čtvrti (Nikolaiviertel) znovu obnovena.
Optimistickou událost v podobě otevření restaurace však vystřídalo třiceti pětileté období moru. V Cöllnské kronice je zaznamenáno kolem 10 000 obětí morové nákazy. Po epidemii čítá Berlín 10 000 – 12 000 obyvatel a tento počet je po třicetileté válce ještě snížen na polovinu. 1647 je vysázena alej, tvořená tisícem lip a tisícem ořešáků, mezi městským zámkem a kurfiřtským loveckým revírem (pozn.: dnešní Tiergarten – menší ze dvou zoologických zahrad v Berlíně). Později se tato alej přejmenuje na známou ulici Unter den Linden (Pod lipami).
Během vlády Velkého kurfiřta Fridricha Viléma (1640-88), který se zasloužil o počátek pozdějšího vzestupu Braniborska-Pruska, je vystavěn kanál Fridricha Viléma mezi Sprévou (Spree) a Odrou (Oder). Tak je propojena Vratislav (Wrocław, Polsko) s Hamburkem. Berlín se stává přístavním překladištěm. V roce 1671 je založena židovská obec a na přelomu 17. a 18. století také obec hugenotská, která po Postupimském ediktu přijala ve Francii pronásledované hugenoty (francouzští protestanté). Díky četným přistěhovalcům se počet berlínských obyvatel rozrostl na 20 000 a ekonomika v tomto období vzkvétá. O 60 let později přijme Berlín i české náboženské uprchlíky a založí českou obec (Český Rixdorf, německy Böhmisch-Rixdorf; dnešní berlínská čtvrť Neukölln).
Po smrti Velkého kurfiřta Fridricha Viléma nastupuje na trůn kurfiřt Fridrich III., který se vlastnoručně korunuje na pruského krále Fridricha I. (1701-1713). V roce 1709 se města Berlín, Cölln, Friedrichswerder, Dorotheenstadt a Friedrichstadt sjednotí v královské město Berlín, které dohromady čítá 60 000 obyvatel. Do tohoto čísla je započteno také 6 000 Francouzů, 5 000 Švýcarů a 500 falckých občanů. Během vlády Fridricha Viléma I. (1713 – 1740) je zavedena v povinná školní docházka. Tento panovník nechal vybudovat morový lazaret, na jehož místě dnes stojí nejstarší berlínská nemocnice a zároveň nejstarší lékařský vzdělávací institut v celém Německu.
Další panovník v řadě, tedy Fridrich II. (1740-86), povýšil Berlín na město evropského významu a centrum osvícenství, tedy centrum vědy a kultury, kde od počátku Fridrichovy vlády byla započata intenzivní stavební činnost. Stavby z tohoto období tvoří dnešní tvář Berlína, a to především kolem ulice Unter den Linden. Jsou to např. stavby: budova Státní opery, palác prince Heinricha (dnešní Humboldtova univerzita), Stará knihovna. Fridrich II. získal povolení k výrobě porcelánu a otevřel v roce 1763 v Lipské ulici (Leipziger Straße) Královskou porcelánovou manufakturu, první porcelánová manufaktura byla však v Berlíně otevřena již o dvanáct let dříve.
1786 – 1797 se chopil vlády Fridrich Vilém II, zvaný tlustý Vilém. Během tohoto období se stává Berlín centrem romantismu. 1788 se začala stavět proslulá Braniborská brána a o tři roky později byla slavnostně otevřena. 1793 bylo na stavbu připevněno čtyřspřeží. Berlín se na přelomu 18. a 19. století stává třetím největším evropským městem, hned za Londýnem a Paříží. Čítá 170 000 obyvatel, z toho 25 000 vojáků.
V roce 1805 bylo místo, kde dříve stával trh s hovězím dobytkem a vojenské cvičiště, přejmenováno na počest ruského cara Alexandra I. na Alexandrovo náměstí (Alexanderplatz). O rok později byl Berlín na tři roky obsazen napoleonským vojskem, francouzská nadvláda nad Pruskem trvala až do roku 1814. V roce 1810 v Paláci prince Heinricha byla otevřena první univerzita, dnešní Humboldtova. Prvním rektorem se stal Johann Gottlieb Fichte a o dvacet let později se otvírá první Muzeum v Prusku. Roku 1814 Berlín zažívá další evropské unikum, a to sestrojení první parní lokomotivy. V letech 1838/39 je otevřena železniční trať mezi Berlínem a Postupimí. Je také založeno první berlínské koňské „MHD“. Průmyslový rozmach Berlína pokračuje i během vlády Fridricha Viléma IV. (1840-61). Je vybudována řada továren: Siemens, Schwarzkopff či AEG. Berlín se stává důležitým pruským centrem. V roce 1847 zasedá první sjednocený zemský sněm právě v Berlíně. Vzrůstající rozvoj města láká různé přistěhovalce a počet obyvatel vzroste na 400 000, zároveň roste i chudoba a lidé žádají o pomoc chudým. Sociální chudoba a omezení politické svobody vede v Berlíně k revoluci. Píše se rok 1848 a revoluce probíhá nejen v Berlíně, ale po celé Evropě. Z počátku jsou revoltující úspěšní, ale později jsou rozmetáni pruskými vojáky.
Za vlády pruského ministerského prezidenta a později i říšského kancléře Otty von Bismarcka (1862 – 90) se stává Berlín po německo-francouzské válce (1870-1871) hlavním městem celé Německé říše, což posiluje další politický i ekonomický rozvoj města a počet obyvatel přesahuje miliónovou hranici. Firma Siemens & Halske sestrojí první elektrickou železniční trať na světě a později i první tramvaj. V tomto období vznikají různé sociální spolky jako Všeobecný německý dělnický spolek či Sociálnědemokratická dělnická strana. V 90. letech se konají v Berlíně první májové slavnosti, které pořádá dělnické hnutí. Ve volbách pak mají absolutní většinu sociální demokraté.
Na počátku 20. století je uvedena do provozu první berlínská trať metra. Vede od Varšavského mostu k zoologické zahradě. V Berlíně se otevírá také první obchodní dům KaDeWe (das Kaufhaus des Westens = Západní obchodní dům; Westen = Západ – tak se jmenuje jeden z berlínských okrsků). Ke konci první světové války probíhá v Berlíně revoluce, kdy sociální demokrat Philipp Scheidemann vyhlašuje z okna Říšského sněmu, že Německo se stává svobodnou republikou. Den poté, tedy 10. listopadu 1918 abdikuje císař Vilém III. a vzniká Výmarská republika (1918-1933). Na konci tohoto roku je založena Komunistická strana Německa (KPD – Kommunistische Partei Deutschlands). Ve volbách vítězí Sociální demokraté. 1920 protestují militaristické spolky proti Versaillské smlouvě, volají po sesazení dosavadní vlády a žádají pravicové konzervativní politiky.
Po válce žije v Berlíně téměř čtyři miliony obyvatel. Hlavní město se stává průmyslovým centrem. Působí zde např. nositel Nobelovy ceny Albert Einstein. Berlín je v meziválečném období i kulturním metropolí. Žije zde např. Bertolt Brecht či Arnold Zweig. V roce 1923 dosáhla vrcholu inflace: např. jízdenka na tramvaj stojí 150 000 marek a ekonomická situace vrcholí hospodářskou krizí v roce 1929, kdy je v Berlíně 600 000 nezaměstnaných. Ve volbách dosahuje Národně socialistická německá dělnická strana 5, 8 procent a dostává se do parlamentu. V roce 1932 již ve volbách vítězí. V roce 1933 se chopí moci Adolf Hitler. Dochází k bojkotování židovských obchodů, lékařů a soudců. Jsou páleny nevyhovující knihy. 1936 se konají v Berlíně letní olympijské hry. Na stadionu visí protižidovské plakáty a vykřikují se nenávistná hesla.
V roce 1938, po zabrání rakouského území, se Berlín stává hlavním městem Velké německé říše. V témže roce dochází k vypálení synagog, ničení židovských obchodů a terorizování židovských obyvatel. Více jak tisíc Židů je posláno do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. 20. ledna 1942 ve Wannsee dochází ke konferenci, na které se řeší organizované vyhlazování Židů. 1943 je Berlín plošně bombardován angloamerickými ozbrojenými silami. Milion lidí je evakuováno. Při tomto náletu ztratilo svůj život 50 000 obyvatel. V roce 1944 proběhne pokus o atentát na Adolfa Hitlera. Je vyhlášeno stanné právo, dochází k masovému zatýkání a k popravám. Atentátníci jsou zastřeleni.
21. dubna 1945 osvobodí Berlín Rudá armáda. 30. dubna spáchá Adolf Hitler sebevraždu a 2. května jsou všichni přívrženci Wehrmachtu zadrženi, tím válka pro Berlín končí. Během druhé světové války utrpěl Berlín značné škody: bylo zničeno 600 000 bytů. Původní počet 4,3 miliony obyvatel se snížil na 2, 8 milionů. Po druhé světové válce si Berlín rozdělily vítězné mocnosti, a to Spojené státy americké, Velká Británie, Francie a Sovětský svaz. V roce 1948 probíhá ve třech sektorech měnová reforma a začíná sovětská blokáda západního Berlína, která potrvá až do roku 1949. V témže roce vzniká NDR, tedy Německá demokratická republika (DDR – Deutsche Demokratische Republik) a hlavním městem se stává Východní Berlín. Západní Německo volí jako hlavní město Bonn. O čtyři roky později proběhne ve Východním Berlíně lidové povstání, do kterého se zapojí i další města Východního Německa, která volají po svržení socialistického režimu a svobodných volbách.
1961 se začíná stavět zeď oddělující Západní a Východní Německo, která čítala 161 km, v Berlíně potom 45 km. Výstavba zdi vyvolala četné demonstrace, neboť řada obyvatel ztratila nejen svou práci v druhé části Berlína, ale i kontakt se svými příbuznými a přáteli. Povstání však bylo násilně potlačeno. Tato srážka s režimem si vyžádala více jak sto mrtvých, přes tisíc zraněných a velké množství lidí bylo zatčeno. 1963 přijíždí do Berlína americký prezident John F. Kennedy, je vyjednána pasová dohoda a po dvou letech mohou obyvatelé Západního Berlína navštívit své příbuzné ve východní části.
V 50. a 60. letech se v Berlíně hojně renovovalo a stavělo. Byl otevřen zvířecí park v zámeckém parku Friedrichsfelde, v západním Berlíně se začala stavět dálnice, rozšiřovalo se předměstí. Reprezentativním místem Východního Berlína se stalo Alexandrovo náměstí a náměstí Marxe a Engelse. Na Alexandrově náměstí byla postavena Kongresová hala, obchodní centrum či hotel Město Berlín (Stadt Berlin), dnešní Park Inn. Na Marxově a Engelsově náměstí vyrostla budova Státní rady či televizní věž (Fernsehenturm). V 70. letech je na Leninově náměstí (dnešní náměstí Spojených národů) ve Východním Berlíně vztyčena 19-ti metrová socha Vladimíra Iljiče Lenina, která byla v roce 1992 stržena. V roce 1975 se započal na základě dohody mezi Spolkem evangelické církve NDR a Vládou Německé demokratické republiky obnovovat Berlínský dóm na Sprévském ostrově ve čtvrti Mitte, který byl zničen během druhé světové války. V roce 1978 se otevírá v Západním Berlíně nová budova Státní knihovny a o rok později Mezinárodní kongresové centrum na západoberlínském výstavišti. Rozvoj Berlína pokračuje dál. V 80. letech se vybudovala nová tranzitní dálnice do Hamburku.
3. června 1971 začíná vyjednávání mezi Berlínským senátem a Vládou Německé demokratické republiky a 3. září podepisují velvyslanectví všech čtyř vítězných mocností v budově Kontrolní rady v Západním Berlíně Čtyřstrannou dohodu o Berlíně. Ta vymezovala vztah mezi Berlínem a Spolkovou republikou Německo a umožňovala následně množství praktické ustanovení ku prospěchu obyvatel. 3. června 1972 vyšla v platnost dohoda o tranzitní dopravě i možnosti cestovat a navštěvovat druhou část Berlína. V roce 1987 proběhly na obou stranách oslavy k 750. výročí založení Berlína. V témže roce pronesl před Braniborskou branou americký prezident Ronald Reagan svou proslulou řeč: „Pane Gorbačeve, otevřete tuto bránu. Pane Gorbačeve, zbořte tuto zeď.“
V roce 1989 sílí občanské hnutí v NDR a požaduje reformy po vzoru perestrojky a glasnosti v Sovětském svazu a v den 40. výročí vzniku NDR se strhnou v ulicích Východního Berlína demonstrace. Lidé požadují svobodu myšlení, jsou však násilně rozehnáni a zatýkáni. 9. listopadu dochází k pádu Berlínské zdi. 18. března 1990 se konají první a jediné svobodné volby do Národní komory NDR, v květnu potom první svobodné volby do Městské rady Východního Berlína. 3. října dochází k sjednocení Německa a v prosinci se konají volby do Berlínské sněmovny reprezentantů a do Německého spolkového sněmu. 11. ledna 1991 zvolila Sněmovna reprezentantů první Berlínský senát. V Bonnu končí Německý spolkový sněm a je přesídlen do Berlína. V roce 1994 jsou odsunuta americká, britská, francouzská i ruská vojska. V letech 1999/2000 poprvé zasedá Německý spolkový sněm v nově rekonstruované budově Říšského sněmu (Reichstag) a v jeho okolí jsou nově vystavěny nové parlamentní kancelářské prostory.
V roce 2005 je nedaleko Braniborské brány postaven kontroverzní Památník holocaustu, tvořený z 2711 betonových kvádrů a s podzemní expozicí. Dále je vybudováno nové Hlavní nádraží a zrekonstruováno Přírodovědné muzeum Humboldtovy univerzity. Významnou událostí roku 2006 je fotbalové mistrovství světa i narození mláďat ledního medvěda v Berlínské zoologické zahradě po více jak třiceti letech. Samička však svá mláďata odloží. Přežije pouze Knut, o kterého se začnou ošetřovatelé starat, což je jim vytýkáno ochránci zvířat, neboť prý z něho vychovávají domácího mazlíčka. Knut se stane maskotem zoologické zahrady a začne být komerčně využíván. V březnu 2011 Knut před zraky návštěvníků umírá. Utonutí způsobila viróza, která ochromila Knutův mozek i míchu.