Historie Barcelony

Podle údajů sahá historie města až do 3. století před naším letopočtem, ačkoli jiné prameny udávají dobu císaře Augusta, tedy asi 1. století př.n.l.. Ve třetím století př. n. l. se datuje založení Barcelony kartaginským generálem Hamilkarem Barkasem. Podle jeho jména byl pak odvozen název města Barcino. Poté bylo město postupně obsazeno Římany, Vizigóty a Maury. Poté se nejen Barcelony, ale i celého Katalánska zmocnil římský císař Karel Veliký. Prvním císařem Barcelony se v 9. století stal Wilfred el Pelo.




Barcelona začala vzkvétat a rozvíjet se. V roce 1137 si zdejší hrabě Ramón Bereguer IV. vzal za ženu Petronilu, jejíž otec Ramiro byl aragonským králem. Stal se jeho nástupcem a Barcelona se tak stala hlavním městem aragonsko-katalánského království, které zabíralo takřka polovinu Španělska. Ramónův syn připojil ještě Valencii a Baleárské ostrovy. Barcelona se tak stala velmi významným městem, jež mělo vliv na obchod a politiku v celém Středomoří. Později bylo připojeno i království Sicílie.

Sňatkem Ferdinanda II. Aragonského s Isabelou I. Kastilskou vzniklo v roce 1468 španělské království a několik let nato začal význam Barcelony upadat. Znovu vzkvétat začala Barcelona až v 19. století, a to díky průmyslu. Vznikly zde nové, moderní čtvrtě. Nejvýznamnějším architektem se stal Antonio Gaudí, v této době se město stalo dvakrát pořadatelem Světové výstavy. Rozkvět nastal i v kultuře, literatuře, divadle či hudbě.

Katalánci vždy usilovali o nezávislost a v roce 1931 byla vyhlášena Katalánská republika. Pět let poté se však k moci dostal generál Franco a fašismus. Barcelona byla v roce 1939 dobyta a tehdejší prezident Lluís Companys utekl do exilu do Francie. Demokracie pak na celém poloostrově zavládla až v roce 1975.

V moderních dějinách se jedním z nejvýznamnějších letopočtů stal roku 1992, kdy se v Barceloně konaly olympijské hry. Na nich hymnu s patřičným názvem Barcelona zapěl Freddie Mercury s Monserat Caballé.