Historie Bruselu

Město Brusel bylo už od středověku srdcem Belgie. Na území dnešního Bruselu původně stála Lothartova tvrz, která byla vybudována v roce 979, tento rok zároveň označuje oficiální založení Bruselu. Na počátku 12. století byly v Evropě řeky a vodní kanály zásadní pro růst obchodních měst. V té době se z Gentu, Antverp, Brugg staly ohniska obchodu se suknem. Brusel se v té době zařadil mezi obchodní centra a jeho význam demonstrovaly impozantní budovy postavené kvalifikovanými řemeslníky. V průběhu dalších dvou staletí se Brusel zařadil mezi nejdůležitější města brabantského vévodství. Ve 14. století vypukli v Bruselu řemeslnické vzpoury namířené proti tyranii francouzských pánů. V roce 1302 vlámští řemeslníci porazili Francouze a povzbuzení tímto úspěchem povstali v roce 1356 proti šlechtě, která kontrolovala obchodování. Následovalo desetiletí trvajícího konfliktu, načež vévodkyně Jeanne de Louvain podepsala dělnickou listinu svobod a obchod začal znovu postupně ožívat. V té době také byly vystaveny nové ulice a druhá městská hradba. V roce 1384 se celá země ocitla pod burgundskou nadvládou.




Ve 30. letech 15. století se Brusel stal hlavním městem burgundského vévodství, což už napořád změnilo tvář celého města. Město se stalo administrativní a kulturním centrem s krásnou architekturou a výstavními paláci a kostely. V roce 1477 město začala sužovat hospodářská krize a vlády se chopil Maxmilián z rodu Habsburků. Roku 1490 klesl počet obyvatel města na polovinu a to v důsledku moru. Později byl Bruselu odebrán titul hlavního města a předán do Mechelenu. V roce 1515 se stal burgundským panovníkem Karel V., který z Bruselu udělal znovu hlavní město. Do Bruselu se začali stěhovat celé šlechtické rodiny a město začalo expandovat, tak se město stalo nejmocnějším v celých Flandrech. 16. století znamenalo epochu náboženských sporů. V roce 1598 dosedli na Nizozemský trůn Isabela a Albert, kteří do Bruselu dosadili habsburského vladaře. V 17. století byla západní Evropa rozdělena na katolickou a protestantskou část. Moc nad Bruselem se snažil získat Ludvík XIV. a v roce 1695 začal obléhat město svými vojsky, následky ostřelování byly vážné, ale i tak se město dokázalo vzchopit. V té době začalo být tržní obchodování nahrazováno velkými průmyslovými podniky. Následovala čtrnáctiletá válka, která skončila utrechtským mírem (1713), na trůn se dostali opět Habsburkové. I přes podepsání míru následovaly další války a Brusel byl opět zbídačen. Až v 50. letech 18. století byl císařovnou Marií Terezií dosazen do Bruselu Karel Lotrinský, jeho dvůr začal přitahovat umělce a intelektuály. Záhy ovšem následoval boj o nezávislost. Povstání v roce 1830 umožnilo vznik samostatného státu a králem se stal Leopold I.

V 19. století, kdy byla země už samostatná, pokračoval průmyslový rozvoj. Do roku 1870 měl Brusel čtyři nádraží, z kterých se vyváželo zboží do celé Evropy. Za první světové války byla celá země obsazena Němci a to i přes její neutrální postavení. Země byla obsazena až do roku 1918 a poté na ní zaútočili Němci znovu i v roce 1940, za druhé světové války.

V průběhu následujících desetiletí bylo upevňováno postavení Bruselu jako srdce Evropy. V roce 1958 se město stalo sídlem EHS, v roce 1967 se stalo také hlavním sídlem NATO.