Historie Madridu

Dějiny Madridu spadají do 9. století, což je mnohem později než založení Toleda a dalších měst. I tady hráli velkou roli muslimové, kteří se zde usadili především ze strategických důvodů. Vybrali si místo dnešního Královského paláce s výhledem do krajiny a na pohoří Sierra de Guadarrama. Tehdejším hlavním městem oblasti bylo Toledo a krátká vzdálenost mezi ním a nově vzniklým městem Mayrit panoval čilý obchodní ruch.




Až o dvě století později začalo do oblasti silně pronikat křesťanství. V 11. století dobyl do té doby židovské Toledo Alfonso VI. a Madrid i Toledo se staly městy křesťanskými, ačkoli židé i muslimové zde zůstávali. Až v roce 1561 se Filip II. rozhodl přestěhovat celý královský dvůr do Madridu, který se tak stal hlavním městem říše. Hlavním důvodem, proč si vybral právě město uprostřed Pyrenejského poloostrova, byl ten, že město nemělo žádné historické nebo regionální vazby a on si jej tak mohl formovat podle libosti.

Po objevech a penězích, které sem proudily z Nového světa, město bohatlo. Navíc zde působilo mnoho významných osobností v čele s Lope de Vegou, Calderónem de la Barcou, Tirso de Molinou nebo Miguelem de Cervantesem a další. Na počátku 19. století ustanovil Napoleon Bonaparte svého bratra Josepha panovníkem Španělska, což vedlo k obrovským protestům a nakonec k povstání 2. května. Tento den dodnes Madriďané slaví.

Ve Španělsku se po století střídali panovníci až do roku 1936, kdy vypukla občanská válka. Madrid se přitom stal hlavní frontou republikánského odboje, a když město krátce po Barceloně padlo, oficiálním vítězem války se stal Franco. Jeho diktatura se přitom stala jednou z nejdelších v dějinách celého Španělska. Trvala téměř čtyřicet let a byla ve znamení represí, cenzury a teroru.

Franco zemřel v roce 1975 a teprve poté si nejen Madrid, ale i celé Španělsko mohlo oddychnout.