Historie Rakouska

Koncem 1. století před naším letopočtem bylo území na jih od Dunaje ovládnuto Římem a byli zde vytvořeny provincie Raetie a Norincum. Po rozpadu Římské říše prošlo územím velké množství kmenů, trvale se zde ale usídlili jen Bavorové (na západě) a Slovinci (na východě). Území osídlené Slovinci patřilo k Sámově říši, k Velkomoravské říši a později i ke Korutanské říši. Území osídlené Bavory bylo součástí Franské říše a její součástí se postupně stalo celé území dnešního Rakouska.




Počátek samostatného Rakouska pak spadá do roku 1156, kdy bylo toto území povýšeno na vévodství. Vévodství bylo rozděleno na východní a západní část (Rakousy před Temží a Rakousy za Temží, pozdější Horní a Dolní Rakousy). Roku 1192 k tomuto území přibylo ještě Štýrsko a Kraňsko. Do roku 1251 trvalo období rakouského interregna, kdy byl dočasným vládcem Přemysl Otakar II. Roku 1276 území získal král Rudolf Habsburský, který ho rozdělil mezi své syny. Později bylo k území ještě připojeno Tyrolsko, Korutany, Terst a Vorarlbersko. V roce 1452 bylo Rakousko povýšeno na arcivévodství. V roce 1522 získal rakouské země Ferdinand I. Od té doby se začalo rozrůstat společně s dalším, Habsburský územím.

Roku 1815 Rakousko zaujalo vůdčí postavení v Německém spolku. Monarchie se pomalu začala dostávat do krize, ale i přesto měla tak obrovské území, že došlo k rozdělení na dvacet korunních zemí. V následných válkách Rakousko přišlo o část svých území a došlo k zániku Německého spolku. Rozklad monarchie dovršila první světová válka a na území bývalého Rakouska-Uherska vzniklo několik nástupnických států (Československo, Polsko, Maďarsko, Rakousko). Nový rakouský stát se stal demokratickou republikou.

V roce 1938 bylo ale Rakousko připojeno k Hitlerově Třetí říši. Po osvobození roku 1945 vznikli na území okupační zóny, které byly zrušeny až po deseti letech. Země přijala trvalou neutralitu. V roce 1996 vstoupilo Rakousko do EU.