Historie Švýcarska

První lidské stopy, objevené na území Švýcarska, pocházejí z doby před 150 tisíci lety. První prehistorické osady byly stavěny na březích švýcarských jezer. Ve 3. století př. n. l. přišli na toto území Římané. Skoro celé území si pak podmanili za vlády Caesara a Augusta. Římské tábory byly postupně měněny v města a budovalo se plno cest. K důležitým městům té doby patřil Avenches, Augusta nebo Raurica. Od třetího století moc Římanů slábla pod tlakem germánských kmenů. V raném středověku byly položeny základy pro jazykové rozdělení území. Východní a západní část obsadili germánské kmeny, na jihovýchodě zůstali Rétové (původní obyvatelé Alp), v Ticinu se usadili Langobardi.




Karel Veliký, který se zasloužil o sjednocení západní Evropy, byl v roce 800 korunován římským císařem, jeho Franská říše se však záhy rozpadla a švýcarské území bylo rozděleno. Východ se přidal ke švábskému vévodství, západ k Burgundsku. V té době ovládali Švýcarsko mocné šlechtické rody. Na trůn se dostali Habsburkové. V roce 1332-1353 vznikla konfederace osmi švýcarských regionů. Po několika bojích a menších válkách v roce 1499 Maxmilián I. Habsburský uznal samostatnost konfederace. Od roku 1515 už Švýcaři žádnou válku nevedli.

16. století znamenalo reformaci a náboženské bouře, švýcarské kantony se následně dělili na základě víry (a to i v 20. století). V období třicetileté války (na počátku 17. století) země, díky své neutralitě, prosperovala (dodávala zbraně a zásoby oběma stranám). V roce 1648 byla neutralita Švýcarska zanesena v klauzuli Vestfálského míru. I následující století znamenalo pro zemi ekonomický rozmach. V roce 1798 ale zemi obsadila Napoleonova vojska a vyhlásila zde Helvétskou republiku, to bylo poprvé a naposledy, co země ztratila svou nezávislost. V roce 1803 bylo zřízeno několik nových kantonů.

V roce 1848 země přijala novou federální ústavu, ta nastolila právní řád, který je v platnosti dodnes. Země byla dle ústavy rozdělena do 22 kantonů. Za hlavní město byl vyhlášen Bern. Byl zaveden systém všelidového hlasování. Byly zavedeny rovné obchodní podmínky mezi kantony a byly zrušeny veškeré celní bariéry, což nakonec přispělo k tomu, že se ze Švýcarska stala bankovní, chemická a potravinářská velmoc.

První světovou válku přežila země bez úhony a po skončení války se podílela na založení Společnosti národů (dnes OSN). Při druhé světové válce ale zasáhla zemi vlna nacionalismu. Většina obyvatel, ale spojení s Hitlerovským Německem odmítala a tak byla vybudována opevnění, tunely, bunkry. Hitlera nakonec náročnost a rizika vojenské operace v Alpách odradila, po celou dobu druhé světové války tak Švýcarsko (jako jediné z německých sousedů) bylo neutrální a bez úhony.

Po válce mezinárodní úloha Švýcarska jen rostla a dnes je Curych jedním z nejvýznamnějších světových finančních a bankovních center a v Ženevě sídlí mnoho mezinárodních organizací.