Jídlo v Norsku

Norsko nepatří mezi země, kam by se jezdilo za gurmánskými zážitky jako třeba Francie nebo Itálie. Přesto při návštěvě jakékoliv země není od věci ochutnat trochu z tradiční místní kuchyně. Norská kuchyně byla tradičně prostá a využívala domácích zdrojů – především ryb (losos, sleď, treska či pstruh) a lovné či chovné zvěře (soby, losy, ptactvo). Současná kuchyně je ovlivněna globalizací jako kdekoli jinde. Jídelníček Norů se tedy příliš neliší od poměrů v západní Evropě. Neoblíbenějším jídlem není nic jiného než pizza. Jedna zvláštnost se zde přeci jen vyskytuje. Norové nejsou příliš zvyklí na vydatné teplé obědy, místo toho si sebou do práce nebo do školy nosí zabalené sendviče – tzv. matpakke (často s nasládlým hnědým kozím sýrem – brunost). Hlavním chod pak obvykle představuje večeře.




Základem norského jídelníčku jsou nejrůznější pokrmy z rybího masa. Ryby se upravují čerstvé nebo se často také konzervují a suší. Proslulý a velice chutný je především uzený losos. Typicky prostým severským jídlem jsou kjøttkaker – kuličky z mletého masa s hnědou omáčkou a mačkaným bramborem, hrachem a mrkví. Kdo si potrpí na speciality, může okusit například sobí steak. Připravte se však na velmi vysoké ceny. Zvláštností jsou norské vafle, které se od těch belgických liší. Nejsou křupavé, naopak jsou typicky vláčné. Podávají se často s hnědým kozím sýrem a brusinkovou marmeládou a lze je koupit na každém rohu.

Norskou specialitou jsou velmi tvrdé prohibiční zákony omezující konzumaci alkoholu. Lehký alkohol (pod 5% obsahu alkoholu), tedy v podstatě jen pivo, lze běžně koupit v supermarketech – a to navíc jen v od pondělí do soboty v určené hodiny. Tvrdší alkohol (nad 5%) lze sehnat jen v řídké síti státem vlastněných obchodů „vinmonopolet“ a to za velmi vysoké ceny. Severskou specialitou je bylinný destilát zvaný akvavit. Ten by měl podle tradice dozrát tak, že v sudech (např. po víně) naložených na loď překročí rovník tam a zpět.