Architektura Gibraltaru

Největším problémem byl na Gibraltaru vždy prostor. Vzhledem ke své nevelké rozloze se poslední nejen britská, ale hlavně evropská výspa starého kontinentu, stala především strategickým bodem, kde převažovaly vojenské stavby a přednost se vždy dávala požadavkům armády. Až do roku 1990 bylo pouhých dvacet procent lokality přístupné všem obyvatelům, civilistům, zbytek byl vojenskou pevností.




Gibraltarské stavby jsou samozřejmě ovlivněny jak účelem území – tedy armádními požadavky, tak i britskou architekturou. Najdeme zde však i několik památek, které jsou postaveny v maurském nebo tzv. janovském stylu. V něm převažovaly zejména dvory a terasy. Do roku 1980 zde většina obyvatel žila právě v domech s terasami, po otevření hranic, v roce 1982, si většina bohatých občanů koupila domy ve španělském vnitrozemí.

Od roku 1990 zde bylo dost půdy pro vytvoření kultivované půdy a rozsáhlého sídliště. Když se městem, a pak i parkem na skále projdete dnes, najdete všude zbytky vojenských pevností. Některé jsou dodnes nepřístupné, není však výjimkou, že narazíte na tunely, pevnosti s děly a dalšími vojenskými stavbami. Na gibraltarské skále se můžete podívat po okolí i z torza bývalé maurské pevnosti.

Zelené pláně na Gibraltaru moc nehledejte, kromě lesa na skále, je celé místo hustě pokryté zástavbou.