Historie Lichtenštejnska

Archeologické nálezy v okolí Eschenbergu dokazují přítomnost lidí již v době kamenné. Vystřídali se zde Keltové, Rétové a Římané, kteří zde postavili dvě pevnosti ve Vaduzu a v Eschenu. V 5. století byla říše dobyta králem Gótů Teodorikem I. a po jeho vládě se zde usadil další germánský kmen Alamanů. V 8. století říše připadla pod vládu Karla Velikého. Po rozpadu franské říše se celé území rozdrobilo na malé státečky. V této době vzniklo u horního Rýna hrabství Schelenberg – dnešní Unterland. Hrabě Shelenberg měl chránit procházející obchodní cestu. Jižní část území obsadila ve 12. století hrabata z Montfortu, na konci 13. století osídlili Walserové dnešní Triesenberg.





V roce 1342 je ustaveno hrabství Vaduz s prvním vládcem, švábským knížetem Hartmannem III. Wenderbergem. Roku 1464 současní vlastníci Vaduzu – rod baronů z Brandisu připojují k Vaduzu Schellenberg a země tak dostává dnešní podobu.
V roce 1699 začali hrabství skupovat Liechtensteinové a v roce 1712 jim pak již patřilo celé území, které bylo v roce 1719 povýšeno na knížectví lichtenštejnské. V 19. století bylo knížectví členem Rýnského spolku a poté Německého spolku. V roce 1866 bylo uznáno jako samostatný stát, ale politicky bylo těsně spjato s Rakouskem – Uherskem. Až 1. světová válka určila novou orientaci na Švýcarsko. V roce 1920 byla uzavřena se Švýcarskem poštovní, telefonní a telegrafní unie, v roce 1923 pak byla založena společná celní unie. Od roku 1921 je Lichtenštejnsko dědičnou konstituční monarchií v čele s knížetem.

Oficiální měnou knížectví je od r. 1924 švýcarský frank, ale běžně se platí v eurech. Za 2 franky v pobočce Lichtenštejnské turistické kanceláře dostanete do pasu jako suvenýr razítko knížectví.