Historie Lublaně

Dějiny Lublaně jsou dlouhé a spletité. Město leží v úrodné krajině ve středu dnešního Slovinska a bylo osídleno již v době bronzové. Později zde žily kmeny Ilyrů a Keltů. Krátce před změnou letopočtu ovládli oblast Římané, kteří zde založili v roce 34 př. n. l. město Emona, předchůdce Lublaně. Z římského města se bohužel téměř nic nezachovalo, neboť bylo v průběhu stěhování národů zničeno postupně nájezdy Hunů, Ostrogótů a Langobardů. V 6. století se zde usazují první Slované.




Novější dějiny Lublaně začínají ve 12. století, kdy bylo město opevněno a na Hradním vrchu byl vystavěn hrad jako sídlo kranjských vévodů. Lublaň je spojena i s českými dějinami. Město v roce 1270 dobyl a krátce ovládl český král Přemysl Otakar II.

Novými majiteli území se ve 14. století stali Habsburkové, kteří Lublaň, německy nazývanou Laibach, ovládali nepřetržitě až do počátku 19. století. Po celé období bylo město centrem kranjského vévodství. Změnu přinesly Napoleonovy výpady do střední Evropy. Po bitvě u Wagramu v roce 1809 bylo vévodství Habsburkům odebráno a vytvořeny tzv. Ilyrské provincie pod vlivem Francie. Jejich centrem se stala právě Lublaň, avšak toto soustátí vydrželo jen několik let. Po Napoleonově porážce připadlo Kranjsko opět pod rakouskou nadvládu, která trvala po více než století.

Dalším mezníkem byla 1. světová válka a rozpad Rakousko-uherské monarchie na řadu drobných států. Jedním z nich bylo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které bylo později přejmenováno na Jugoslávii. Za 2. světové války bylo okupováno nejprve italskými a později i německými jednotkami. Po roce 1945 se Slovinsko opět stalo součástí Jugoslávie a samostatnosti se dočkalo teprve po jejím rozpadu v roce 1991.