Chrám sv. Petra (Vatikán)

První kostel na místě hrobu apoštola sv. Petra nechal vystavět v letech 324-329 císař Konstantin Veliký. Od té doby prošel chrám mnoha proměnami. Na jeho výstavbě se podíleli všichni slavní umělci římské renesance i baroka. Dnešní podobu chrámu vtiskli v 16. a 17. století vynikající architekti Bramante, Raffael, Michelangelo, Maderna a Bernini. Stavba je 211,5 metru dlouhá, v kopuli navržené Michelangelem dosahuje výšky 136,5 metru a pojme 60 000 osob. Chrám je centrem římskokatolické víry.




Původní bazilika byla postavena za císaře Konstantina I. Velikého na místě, kde byl podle tradice pohřben po svém umučení sv. Petr a kde stála již v polovině 2. století memoria (modlitební prostor kolem apoštolova hrobu), kam putovali křesťané. Tehdy to bylo za městskými hradbami Říma. Stavba byla zahájena roku 324, roku 329 byla bazilika vysvěcena papežem Silvestrem I.. V dalších stoletích se chrám opravoval a zdobil. V letech 390–395 byla vystavěna jižně od příčné lodi hrobka císaře Theodosia I. a obou jeho manželek.

Poslední etapa výstavby je poznamenána nefalšovaným raným barokem; pro dnešního návštěvníka jsou tyto změny interiéru i exteriéru nejpůsobivější. Jako poslední se stavby chopil Gian Lorenzo Bernini. V interiéru chrámu se postaral – krom bohatého zařízení chrámu, ke kterému poskytl inspiraci – především o monumentální baldachýn nad hrobem sv. Petra, který byl dokončen v roce 1633. Naproti tomu rozšířil Madernou plánované náměstí sv. Petra, oddálil křídla od sebe a upravil přístup k bazilice, aby tak zvýraznil průčelí chrámu, což dodává chrámu onu monumentálnost, která chybí Madernově fasádě. Sama kolonáda se skládá z toskánských sloupů, které jsou vždy čtyři u sebe. Kolonáda byla dokončena v roce 1666.